Březí

BŘEZÍ

Název vznikl nejspíše podle založení vsi na místě vykáceného březového lesa. Některá sídla tohoto jména se údajně nazývala podle jednotlivé břízy nějak důležité a památné. K tomu svádí i zdejší situace, neboť na staré mapě vsi z roku 1830 je za stodolou usedlosti čp. 3 výrazně zakreslen dominantní listnatý strom, který zaujal pozornost zeměměřičů. Ovšem věk dožití břízy je nejvýše 150 let, tudíž se nemohlo jednat o původní břízu z doby založení vsi.

První zpráva o existenci vsi je z roku 1324, kdy Svojše z Kotýřiny dědicky postoupil „v Březí dvůr kmetcí“ svému synovci Martinovi. Ves proto tehdy patřila ke kotýřinskému statku. Je však zřejmě mnohem starší, vzhledem k náznaku radiálního půdorysu vsi, který vycházel z raně středověké tradice. Plužina i cesty paprskovitě vycházely od jednotlivých usedlostí a vějířovitě se rozšiřovaly do okolí, což lze v případě Březí pozorovat ještě na mapě tzv. stabilního katastru z roku 1830.

Roku 1437 je zaznamenán „dvůr poplužní v Březí“, možná pozdější sídlo vladyků Břízských z Březí, jejichž první známí představitelé byli Petr Přibík z Březí zmíněný roku 1497 a Jindřich z Březí (patrně bratři), který roku 1498 věnoval manželce Elišce z Petrovic dvůr poplužní a dvory kmetcí ve vsi Vepice. Eliška obratem téhož roku předala tento majetek Petrovi (Přibíkovi) z Březí, jmenovaném jako „správce dědin“ (Vepic a Březí). Roku 1500 Jindřich prodal v Březí „tři dvory kmetcí, na nichž sedí Pýcha, Vokrouhlík a Zachař“ Lobkovicům na (Vysokém) Chlumci. Ladislav z Lobkovic potom roku 1534 prodal Březí Václavu Kekulovi ze Stradonic. Zřejmě jeho syn Jindřich Kekule odprodal Březí roku 1549 Kateřině z Talmberka a Osečan, poručnici Jana, sirotka po (Petrovi) Přibíkovi z Březí. Toho roku je poprvé zmíněna pustá tvrz a dvůr poplužní v Březí a opakovaně i v roce 1561.

Kateřina z Talmberka postupuje roku 1570 ves Březí s dvory kmetcími bratrům Přibíkovi a Albrechtovi Břízským. Tím se lobkovická část vrátila zpět jejich rodu. Bratři ale prodali ves Březí roku 1590 Janu Šturmovi z Hyršfeldu, který držel Kovářov. Roku 1592 byl kovářovský majetek spolu s Březím prodán Janu Jiřímu ze Švamberka a stal se součástí orlického panství.

Zápis v Berní rule (soupisu daňových povinností) z roku 1654 uvádí v Březí 5 sedláků a 1 chalupníka, tedy 6 usedlostí tvořících nejstarší zástavbu, za kterou lze považovat horní část vsi. V ní se zřejmě nacházelo i panské sídlo, zaniklé do konce 16. století, spíše podoby dvorce než skutečné gotické tvrze, po němž se dodnes nezachovaly žádné stopy.

V roce 1790 bylo v Březí 9 domů, 12 domů roku 1840 a v roce 1895 už 23 domů. Původně převážně dřevěné roubenky postupně od poloviny 19. století nahrazovala zděná výstavba, která pokračovala osídlením tzv. březských samot v poloze Ve Struhách východně od vsi.

Na obecní parcele st. 14, kde se právě nacházíte, stávala roubená pastouška čp. 5, příbytek pastýřů (dnešní čp. 5 je novostavba). Kolem roku 1845 zde bývala kovárna. Stavení zaniklo v 50. letech 20. století. Roku 1973 byl zbořen i sousední roubený dům čp. 6 stojící v místě dnešní křižovatky.

Ačkoliv si řada usedlostí dodnes zachovala tradiční ráz, památkově chráněnou je jen čp. 7 s roubeným špýcharem, chlévy a zděným domem s letopočtem 1921 ve štítu. V roce 2014 byla zrušena ochrana zmodernizované usedlosti čp. 1 s původně roubeným domem s navazující sýpkou a kolnou, zbořeným v 80. letech 20. století.

Uprostřed vsi stojí výklenková kaplička Panny Marie se zvonicí. Její stavba je doložena roku 1854, datace 1887 možná značí rok opravy. Z téhož roku pochází i zvonek. Typově podobná je kaplička se zvonicí z roku 1909, rekonstruovaná roku 2025, stojící před čp. 12 na březských samotách.

KAMENNÉ KŘÍŽE

Na katastru Březí se nachází větší počet drobných sakrálních objektů, křížů kamenných a litinových i svatých obrázků. Z nich lze vyzdvihnout kamenný Kahounův kříž postavený roku 1920 za vsí u silnice do Předbořic na počátku malebné aleje vysazené podél bývalé cesty k březským samotám. Pozornost zaslouží i Smrčinův kříž na rozcestí z březských samot do Záluží zbudovaný roku 1945 Janem Smrčinou, kostelníkem kovářovského kostela, na památku věhlasného faráře Františka Xavera Palečka, který významně přispěl k silné zbožnosti občanů Kovářovska.

BOŽÍ MUKA

Zhruba 500 m severně od vsi stojí při silnici do Předbořic zděná hranolová boží muka údajně připomínající vojenský střet se Švédy v roklině Machov za třicetileté války. Uvnitř je prý zazděn rohlík (chléb) namočený v krvi českého vojáka a puška. Historka může mít reálný základ v nějaké místní šarvátce během tažení švédského vojska generála Torstensona na počátku března roku 1645. Švédové tehdy přešli zamrzlou Vltavu u Orlíka a přes Zahořany a okolní vsi, které vydrancovali, pokračovali k Jankovu u Votic, kde se odehrála jedna z nejkrvavějších bitev třicetileté války. Nejstarším dokladem o existenci božích muk je zákres v mapě orlického panství z roku 1803. Poblíž visí na stromě svatý obrázek. Upomíná na zabití mladíka jménem Tatoušek pádem stromu. Rám obrázku údajně vyrobil řezbář Jan Teska, bratranec Mikoláše Alše, autor řezeb tzv. Teskova sálu na zámku Orlík.

PAZDERNA

Asi 700 m severozápadně od Březí (po polní cestě od božích muk na Machově směrem k rybníku Jezero) stávala odlehlá samota čp. 9, doložená již roku 1760. Šlo o pazdernu, jejíž obyvatelé se věnovali zpracování lnu a konopí. Při sušení a drhnutí vznikalo pazdeří, snadno hořlavý odpad, proto se pazderny nacházely obvykle mimo obec. Stavení zaniklo okolo roku 1970, na jeho místě je dnes zarostlé zbořeniště.