Záluží

Malebné drobné sídlo se vzácně zachovalým tradičním rázem bez výrazných rušivých prvků. Ves byla pojmenována zřejmě podle umístění „za luhem“ nebo „za louží“, tedy podmáčenými pozemky, na nichž byly později zbudovány rybníky Zálužský a Frank.

První zpráva o existenci vsi je z roku 1324, kdy Svojše z Kotýřiny postoupil „tři dvory kmetcí v Záluží“ Budilovi z Kotýřiny. Roku 1407 je ves zmiňována v souvislosti s poplatky kovářovskému kostelu. Dědictvím pak přešla na Martina z Kotýřiny, po jehož smrti roku 1415 Záluží získal Matěj Brus z Kovářova, nějak spřízněný s kotýřinským rodem.

Zajímavá zpráva pochází z roku 1416, kdy ve vsi zemřel Matyáš, držitel zřejmě svobodnického dvora a odúmrť měla připadnout králi. Michal ze Záluží, asi bratr zemřelého, za pomoci opata Jakuba z milevského kláštera hájil toto dědictví, ale ve stanoveném termínu nedodal potřebná svědectví a dvůr byl z rozhodnutí krále předán Matěji Brusovi.

Před rokem 1465 se dcera Matěje Bruse Machna vdala za Matěje z Jetřichovic a roku 1497 jejich dcera Barbora z Jetřichovic a Kovářova prodala „v Záluží dva dvory kmetcí“ Janu Hruškovi z Trkova a Janovi z Orlova. Tytéž dva dvory jsou připomínány také v roce 1549. Václav Hruška z Trkova si zapsal Záluží roku 1566 do zemských desek, z roku 1575 je o Záluží záznam i ve dvorských deskách. Poté ves sdílela osudy Kovářova a od roku 1589 se prodejem Švamberkům stala součástí orlického panství.

O dalším svobodném majetku ve vsi je zápis z roku 1542, jímž obnovil vklad svého dvora Vít Buškův, dědiník ze Záluží. A možná jde o stejný dvůr, popsaný jako „dvorec pustý na svobodnictví v Záluží“, který byl prodán roku 1597 Janovi Jiřímu ze Švamberka „pro zadržení berně“ (kvůli neplacení daně).

Ves zřejmě postihla nějaká katastrofa během třicetileté války, neboť roku 1654 jsou berní rulou (soupisem daňových povinností) zachyceni jen 2 sedláci, 1 chalupník a 1 zahradník (tj. hospodář s malým pozemkem). Tímto „zahradníkem“ je jmenován Adam Kornous, který pravděpodobně obýval usedlost čp. 5 (dodnes zvanou Korňouz, ležící na samotě asi 500 m severovýchodně od vsi), takže základ vsi tvořily jen 3 velké usedlosti, což přetrvalo až do roku 1830, kdy je zachytil tzv. stabilní katastr, a vlastně dodnes, neboť od té doby došlo jen k minimálnímu rozšíření zástavby.

V jádru vsi se nachází výklenková kaplička Panny Marie se zvonicí z roku 1923. V dominantní poloze nad rybníkem leží usedlost čp. 4 s vysokou bránou. Menší statek čp. 2, který v minulosti přišel o přední roubenou část domu, se schovává v koutu návsi za kapličkou. Dům čp. 9 postavený v 19. století je citlivě zrekonstruován včetně bývalé hospodářské části, naproti němu se nachází kamenný sklípek. Usedlost čp. 7 vznikla dělením „mateřské“ usedlosti čp. 3 a zůstává v podobě z 19. století. Pěkný vjezd si uchovala též usedlost čp. 1 spolu s částečně roubenou stodolou.

Zálužský obvod má dosti nepravidelné uspořádání a tak se stalo, že jeho součástí je nejenom skromný dům čp. 13 při cestě k březským samotám (postavený kameníkem Janem Broučkem před 2. sv. válkou) a naopak rozlehlý dům čp. 11 vzdálený 1,5 km severovýchodně (bývalá schwarzenberská hájovna z počátku 19. století), ale i menší samoty „Bodlák“ čp. 6 (z počátku 19. století) a čp. 10 (z 2. poloviny 19. století) stojící blíže Vladyčínu a dokonce čp. 14 a 15 (postavené ve 40. letech 20. století) ležící osamoceně až pod Vladyčínskou hůrkou přes 2 km od Záluží.

KAMENNÉ KŘÍŽE

Kromě Dolistova kříže z roku 1844, u něhož se právě nacházíte (jehož předchůdce je zachycen na mapě z roku 1830), lze zmínit ještě dva kamenné kříže v okolí se zajímavými příběhy. Poblíž samoty Korňouz čp. 5 stojí mezi dvěma mohutnými lípami Mošanského kříž ukrytý v porostu vlevo od cesty na březské samoty. V dobách, kdy stráň nebyla zarostlá náletovými dřevinami, se kříž vypínal nad cestou, viditelný zdaleka. Nápisová deska upomíná na Karla Mošanského, který padl za 1. světové války roku 1914 ve Slavonii.

Další kříž zvaný Dvořákův se nachází asi 400 m východně od vsi na kraji lesa u bývalé pěšiny do Vepic, ale není přístupný kvůli ohradám pro dobytek. Zbudovala jej rodina Dvořákova ze Záluží čp. 7 údajně na paměť nešťastné smrti čeledína Vincence Králíka roku 1908 zaviněné předešlým hospodářem Hynkem Smetanou (tchánem Ludvíka Dvořáka, který si vzal jeho dceru Františku). Smetana byl 14. května 1916 zastřelen schwarzenberským hajným Ptáčkem při pytlačení v polích u Slavoňova (kde stojí tzv. Smetanův kříž). Toto datum je ale uvedeno na zdejším Dvořákově kříži, což vzbuzuje domněnku, že tento kříž upomíná na smrt Smetanovu jakožto zálužského hospodáře s prosbou o odčinění jeho hříchů a tzv. Smetanův kříž označuje místo tragické příhody, při níž zemřeli oba aktéři. Tyto události zřejmě v rodině dlouho rezonovaly, neboť ještě v roce 1923 pořídila zvonek do zálužské kapličky s nápisem „Za spásu duše Smetanovy věnuje rodina Dvořákova“. Zvonek byl za války zrekvírován a dodnes ve zvonici chybí.