Žebrákov

Ves s významným souborem roubené a zděné lidové architektury, roku 1995 vyhlášená vesnickou památkovou zónou.

Žebrákov se poprvé připomíná roku 1395. Doklady osídlení v blízkém okolí ale pocházejí již z pozdní doby halštatské (charakteristické rozvojem zpracování železa a počátky expanze Keltů), jak dosvědčují zlomky nádob nalezené severozápadně od vsi na návrší Homole.

Název vsi odvozený od slova „žebrák“ nese v Čechách mnoho sídel. Mohlo to být označení pro chudé, nevýnosné polohy. Koncovka -ov ale pravděpodobněji souvisí se jménem zakladatele nebo prvotního usídlence (ze středověku je například doloženo příjmení Zebraco), tedy ve smyslu Žebrákova ves. V případě známého hradu Žebráku na Berounsku ovšem pojmenování vzniklo podle ostrého skalnatého hřbetu v podobě žebra, na němž byl hrad postaven...

Jisté je, že ves vznikla v dobách dosídlování zemědělsky nepříliš vhodných poloh během 14. století. Před rokem 1540 se stala trvalou součástí orlického panství. Roku 1654 byly ve vsi zaznamenány jen 4 činné usedlosti a 2 pusté.

Nepravidelná zástavba vsi se rozkládá v malebném údolí Žebrákovského potoka. K památkově nejcennějším patří usedlost čp. 1 se zděným domem vystavěným v polovině 19. století na místě starší roubené chalupy z roku 1798 (jak dosvědčuje ve světnici zachovaný stropní trám s datací). Dům má po citlivé rekonstrukci obnovený štít se vstřícně bedněnou lomenicí. Na západní straně usedlosti stojí pozdně klasicistní hospodářské stavení z druhé poloviny 19. století se zajímavou šikmou nárožní bosáží v omítce fasády.

V sousední usedlosti čp. 2 se uchovala pozoruhodná pilířová kolna s neobvykle situovanou sýpkou v podstřeší, která má ve štítu pavláčku spojenou s bývalým domem (dnes novostavbou) dřevěným mostkem s vyřezávaným zábradlím.
Příkladem chudého roubeného stavení je drobná roubená chalupa čp. 12 z přelomu 18. a 19. století s pěkným trámkovým sedlovým vstupním portálem. Jádro vsi doplňuje neorománská kaple Panny Marie s věžovitou zvoničkou z roku 1904.

I přes dílčí modernizace a výstavbu sousední chatové kolonie si ves uchovala nenarušenou tradiční podobu drobného vesnického sídla oblasti středního Povltaví.

Žebrákovská lípa

Památný strom Žebrákovská lípa (lípa malolistá) roste na okraji zahrady u domu čp. 8 v jihovýchodní části Žebrákova (špatně přístupná). Stáří stromu asi 400 let, výška 18 m, obvod kmene 590 cm.

Hájovna Rozhon

Asi 1 km jižně od vsi na ostrožně nad údolím Žebrákovského potoka a jeho levobřežního přítoku stávala v první polovině 19. století hájovna Rozhon (nebo Rožhoň). Zanikla beze stopy.

Kaple sv. Barbory

Západně od silnice z Žebrákova do Přílepova poblíž samoty Strašná (bývalé schwarzenberské hájovny Vančata), u staré cesty ze Slavoňova (Kovářova) do Žďákova a přes Vltavu dále na Orlík, stojí zděná kaplička sv. Barbory z roku 1822 obklopená třemi starými lípami. Váže se k ní příběh o ztrátě peněz na věno Vančatovy dcery. Našel je sice její ženich, ale zatajil je a svatbu zrušil. Nešťastný otec František Vančata pak na místě ztráty postavil tuto kapličku.
Asi 300 m východně se nalézají rozsáhlé terénní relikty bývalé cihelny, která zásobovala mnoho staveb na orlickém panství.

Zlatodoly

Mezi Žebrákovem, Voltýřovem a Zahořany na jihozápadním svahu návrší Brejcha se nachází významné ložisko zlata a rozsáhlé pozůstatky dolování na ploše asi 4 ha. Zlato zde údajně těžili již Keltové. Prokazatelná povrchová těžba železa a manganu zde probíhala od raného středověku a naposledy na počátku 20. století. Stařiny jsou dnes zarostlé hustým křovím, ale na leteckých snímcích a skenování terénu jsou relikty bývalé těžby zřetelné.

U silnice mezi Žebrákovem a Voltýřovem se také nalézají pozůstatky báňského průzkumu z let 1965–1966, kdy zde bylo vyrubáno přes 1100 metrů chodeb. Průzkumná štola ústila v terénním zářezu vpravo od silnice do Voltýřova. Při ražbě byly objeveny velmi staré, patrně středověké, důlní štoly sledující nejbohatší shluky zlatonosných žil.