Skalní brána

Asi 150 metrů severovýchodně odtud ve skupině stromů mezi loukami se nachází bizarní kamenný útvar, složený ze třech mohutných žulových balvanů uspořádaných do podoby nepravé skalní brány. Základnu brány vytvářejí dva žokovité balvany největší délky 3,7 m, na nichž spočívá horní balvan přibližně téže velikosti. Celek dosahuje výšky 3 m. Průchod mezi balvany orientovaný ve směru jihovýchod–severozápad má šířku 40–100 cm, délku 360 cm a výšku až 170 cm. Na balvanech je vytvořeno několik skalních mís různých vývojových stadií a různých velikostí. V minulosti byla část útvaru poškozena odlámáním. Přesto soubor tvoří mimořádně hodnotný a esteticky významný krajinný prvek. Českou geologickou službou je veden v databázi významných geologických lokalit. Pozoruhodný přírodní výtvor poutal zvláštní pozornost již odedávna, jak dosvědčují archeology nalezené zlomky keramiky ze středověkých i novověkých nádob. Brána vznikla přirozeně náhodným seskupením balvanů při zvětrávání a odnosu měkčí horniny.

Území Kovářovska je geologicky unikátním útvarem, který je tvořen magmatickým porfyrickým amfibol-biotitickým granitem (typu Čertovo břemeno), horninou středočeského plutonu, pocházející z prvohor. Vystoupila z nitra země v průběhu variského (hercynského) vrásnění, v době zhruba před 360 až 280 miliony let. V důsledku tektonické činnosti a eroze se izolovaná horninová jádra postupně dostala na povrch. Na řadě míst Kovářovska proto můžeme pozorovat ojedinělé balvany roztodivných tvarů vymodelovaných působením vody a větru i celé skupiny kamenů, soustředěných na pahorky kolem vystupujících skalních bloků. Tam je po staletí odklízely minulé generace zemědělců ze svých polí, neboť překážely polním pracím. Kdysi se takovéto krajiny využívaly spíše k pastevectví, postupně ale bylo nutné některé plochy zúrodnit i pro pěstování plodin. Větší kameny bylo možné kamenicky rozlámat, u jiných nezbývalo nic jiného, než se je pokusit vykopat a odtáhnout. Dnes nepředstavitelnou práci lidé tehdy prováděli jen ručně s primitivními pomůckami a za pomoci koňských či volských potahů.

NA VRŠÍCH

Velmi malebnou částí neosídlené pahorkaté krajiny je návrší dosahující nadmořské výšky 530 m, táhnoucí se jihovýchodně odtud podél bývalé tzv. slavoňovské cesty vycházející ze vsi Kotýřina směrem na Pechovu Lhotu. Rozlehlé louky s roztroušenými skupinami balvanů roztodivných tvarů a velikostí (často se skalními mísami), většinou obrostlých stromy a keři, byly kdysi využívané jako pastviny pro dobytek. Dokládají to názvy rybníků „Pastviště“ i popisek na starých mapách orlického panství. Pochází odtud nález kamenné sekerky (sekeromlatu) z pozdní doby kamenné, dosvědčující zájem o toto území již v pravěku. Jižně od rybníků Pastviště v minulosti působili uhlíři, bývaly zde stopy po milířích.

ZANIKLÝ RYBNÍK BEZDĚKOVEC

Bývalý rybník Bezděkovec je zakreslen již na mapě tzv. 1. vojenského mapování z let 1764–1783. Jeho existenci potvrzuje i mapa tzv. stabilního katastru z roku 1830. Dodnes jsou v terénu viditelné zejména relikty tělesa rybniční hráze, pod níž právě stojíte.