Hostín

Název osady pochází zřejmě z osobního jména Hostěn, hospodáře, který obýval Hostěnův dvůr založený v sedle mírného jižního svahu u vodního pramene. V sousedství původně osamoceného statku vyrostly krátce poté ještě další dvě usedlosti. Důvodem vzniku bylo využití zbylé půdy mezi radvánovským a březským katastrem rokládající se převážně v protáhlém území severozápadně od Hostína. Mladší založení osady oproti sousedním vsím potvrzuje i nejstarší věrohodná zmínka až z roku 1573. Zápisem do zemských desek se Jan mladší Hruška z Trkova a na Starém Kovářově zavázal, že pokud nesplatí dluh 125 kop grošů Janu Smrčkovi z Mnichu a v Želci, připadne věřiteli kromě dílu Kovářova a dílu vsi Březí i díl vsi Hostín. Je tedy možné, že Hostín vznikl z popudu Hrušků z Trkova, podnikavých majitelů Kovářova během 16. století. Na nevelkém území hospodařily jen tři statky (v letech 1593 až 1605 v pozemkové knize zapsaný grunt Jana Novotného, grunt Šimůnkovský a grunt Havla Mašičky). V berní rule (soupisu daňových povinností) z roku 1654 jsou zaznamenáni sedláci Adam Mikuláš, Matěj Václavíček a chalupník Havel Novotný. Tento stav se nezměnil až do roku 1830, kdy tu stále hospodařili jen tři sedláci – Křivánek v usedlosti čp. 1, Baše v čp. 2  a Novotný v čp. 3. K Hostínu administrativně patřil ještě Krajícův mlýn doložený roku 1595 (bývalé čp. 4, dnes Kovářov čp. 62), vzdálený asi 500 m jižně.

Jan Hruška z Trkova svůj dluh zřejmě splatil, jinak by nemohl prodat Hostín roku 1576 Janu Šturmovi z Hyršfeldu. Poté ves spolu s Kovářovem zakoupil Jindřich Čechočovský se svou manželkou a roku 1592 ovdovělá Dorota Čechočovská prodala kovářovský majetek včetně Hostína Janu Jiřímu ze Švamberka. Tím se ves stala součástí orlického panství.

Na první pohled působí Hostín téměř jako typická středověká kolonizační ves charakteru oboustranné řadové ulicovky, kdy středem probíhající cestu lemovaly usedlosti s výstavnými bránami v pravidelných odstupech. Při bližším zkoumání se ale projeví původní jádro vsi tvořené jen nepravidelným shlukem tří dvorů, dnešní čp. 1, 2 a 3, na něž přímo navazuje plužina. Na jižní straně vsi (mezi čp. 3 a čp. 10) se nacházela vodní nádrž (dnes zarostlá) napájená zdrojem pramenícím vedle usedlosti čp. 1, kterou lze považovat za nejstarší, zřejmě bývalý Hostěnův dvůr. Jihovýchodně od nádrže navazovaly pastviny a mezi nimi byl založen Hostínský rybník. Směrem k němu dodnes vede od usedlosti čp. 3 velmi malebná cesta lemovaná kamennými mezemi se starými stromy a malým rybníčkem. Současnou podobu ves získala postupnou zástavbou volných ploch až od 19. století, která ale respektovala tradiční charakter venkovského sídla. Ten se udržel až do 60. let 20. století.

Usedlost čp. 2 byla novodobě rozdělena na tři části, severní stavení čp. 7 a západní přístavbu čp. 13. Přesto dům čp. 2 patří hmotově k nejzachovalejším. Tradovalo se, že původní čp. 2 leželo na opačné straně cesty za kapličkou a po požáru bylo nově vystavěno na nynějším místě. Tomu ale reálně nic nenasvědčuje, už proto, že protilehlá parcela odedávna patří k usedlosti čp. 3 a na dotčeném místě v severní části jejího dvora stávala stodola zaniklá na počátku 21. století. Usedlost čp. 3 zaujímá ve vsi památkově významné místo, neboť se v ní dochoval, jako jediný, poloroubený obytný dům. Na mapě z roku 1830 je zakreslen žlutě jako celoroubený, byl tedy někdy poté přezděn kromě roubení světnice. Naproti na západní straně je zděné stavení, patrně výměnek, v podstřeší se dvěma otvory pro ukládání sena. Do dvora ústí dvě vysoké vjezdové brány se stříškou, z nichž horní brána je zdařilou novostavbou z roku 2016. Podobná brána dosud zdobí usedlost čp. 5 a na přiléhajícím pozemku se nachází roubený špýchárek přenesený odjinud v nedávné době. Tradiční vzhled zůstal domům čp. 8 (s datací 1888), čp. 6 v horní a čp. 10 v dolní části vsi. V usedlosti čp. 1 stojí na stejném místě jako kdysi budova chlévů v západní části dvora a v sousedství i pozůstatky zadní brány. Stodola, která stávala vedle chlévů na jižní straně, zanikla v 60. letech 20. století a obytný dům na konci 80. let, kdy byl nahrazen novostavbou bez návaznosti na původní stavení.

Uprostřed obce se nachází výklenková kaplička se zvonicí z roku 1908. Na rozcestí mezi Hostínem a Březím byl zřízen důstojný pomník letci Václavu Pešičkovi (*21. 9. 1915,  † 8. 9. 1939), hostínskému rodákovi z čp. 5, který zahynul na počátku 2. světové války v Polsku. Pamětní desku má umístěnu také na pomníku padlých vojáků v Kovářově.

ČENĚK HOLAS

Věhlasný etnograf, folklorista a tělovýchovný pedagog Čeněk Holas se narodil 10. února 1855 v Zahořanech čp. 8 manželům Josefu Holasovi a Marii rozené Křivánkové. Rodina se v roce 1858 přestěhovala do Hostína čp. 1 k prarodičům z matčiny strany. V Hostíně Čeněk strávil celé dětství (původní dům už ale neexistuje). Navštěvoval školu v Kovářově, později přešel na reálku do Písku. Po maturitě v roce 1875 studoval matematiku a fyziku na pražské technice. Při studiích v Praze se stal nadšeným sokolem a také cvičitelem. Tělocvik si Čeňka Holase natolik získal, že po doplnění pedagogického vzdělání pracoval jako učitel tělovýchovy celý život. Od roku 1880 působil na pražských středních školách, kde setrval až do svého odchodu do penze roku 1912. Oženil se s Kateřinou Ševčíkovou, dcerou zámožného píseckého úředníka. Již při studiích projevoval Čeněk Holas vřelý vztah k literatuře. V Praze se aktivně zapojil do literárního života, vydal soubor básní a napsal také několik divadelních her. Ve známost ale vešel jako nejvýraznější osobnost českého lidového sběratelství počátku 20. století:

„Puzen touhou, zachovati to, co se ještě zachytiti dá, počal sbírati ve svém rodném okresu na Milevsku naše národní písně soustavně, ves od vsi, chalupu od chalupy, a nashromáždil slušnou zásobu asi 300 písní“. Tak popsal počátky svého sběratelského úsilí v etnografickém časopisu Český lid. Jeho práce vyústila v nejvýznamnější Holasovo dílo, šestidílnou sbírku České národní písně a tance, vydanou v letech 1908–1910. Holas se roku 1914 přestěhoval do Milevska a nakonec se od roku 1922 usadil v Písku. I v pokročilém věku byl činný v Sokole a stále se věnoval práci. Zemřel 8. února 1939 ve věku 84 let a pochován byl na Lesním hřbitově v Písku. Literární pozůstalost Čeňka Holase je dnes uložena v Památníku národního písemnictví.