Slavoňov

„Slavoňova“ ves vznikla zřejmě již ve 13. století a stala se později součástí panského sídla v blízké Kotýřině. Nejstarší zpráva pochází z roku 1324, kdy Svojše z Kotýřiny daroval kmetcí (poddanský) dvůr ve Slavoňově Budilovi z Kotýřiny.
Roku 1406 se část vsi a dvůr uvádí také jako majetek břevnovského benediktinského kláštera (jenž držel statek v Kostelci nad Vltavou). Na počátku husitských válek byl násilně zabaven a připojen ke zvíkovskému panství. Po majetkových sporech bývalý břevnovský díl Slavoňova předal král Zimund roku 1436 do zástavy za věrnost Zmrzlíkům ze Svojšína. Zmrzlíkové pak roku 1514 prodali kosteleckou zástavu Švamberkům, kteří ji roku 1534 vyplatili včetně slavoňovského dílu s „poplužním dvorem, kmetcími dvory a vsí“.
 

Kotýřinský díl Slavoňova (jeden poddanský dvůr a rybník) získal roku 1474 Smil z Hodějova a roku 1542 jej od Hodějovských koupila Dorota ze Šmolova (manželka Václava Hrušky z Trkova seděním na Kovářově). Václav Hruška nechal roku 1560 zbudovat u Slavoňova nový rybník. Jan mladší Hruška z Trkova prodal tento majetek roku 1568 Zikmundu Kaufunkovi z Chlumu a ten od něj roku 1584 odkoupili Švamberkové, čímž byl celý spojený slavoňovský statek připojen k orlickému panství.

Kolem roku 1564 byl švamberský poplužní dvůr Slavoňov „nově vystavěn“. Zřejmě šlo o stavbu renesančního panského domu/zámečku, přestavbu budov dvora (jižní obytné křídlo dostalo zdobný renesanční etážový štít se slepými arkádami) a o zvětšení plochy dvora západním směrem, kde je roku 1581 poprvé zmiňován pivovar, sladovna a spilka. Ze 17. a 18. století není o osudech Slavoňova žádná podstatná zmínka, víme jen, že dvůr byl nadále rozšiřován.

Na mapě z roku 1785 je dobře patrná budova zámečku stojící v jihozápadním nároží dvora. V roce 1840 je popisován vrchnostenský zámek jako kancelář správy statku, dále hospodářský dvůr, pivovar, vinopalna a draslárna. Doklady z tehdejší doby svědčí o pravidelné údržbě objektů. Slavoňov nejméně od poloviny 19. století jeho majitelé, kterými se mezitím stali Schwarzenbergové, pronajímali. Prvním známým nájemcem byl Josef Valenta a po něm jeho stejnojmenný syn, hospodařící zde do své smrti roku 1896. Jako další nájemce zde působil až do pozemkové reformy roku 1922 Adolf Řehák. Většina pozemků byla poté rozprodána novým nabyvatelům, zbytkový statek se dvorem, pivovarem a zámkem získal A. Krczmar, lihovar byl roku 1924 přidělen nově vzniklému družstevnímu lihovaru (datace je dodnes zřetelná ve štukové omítce nad branou do areálu). Slavoňov tak přešel ze schwarzenberské držby do vlastnictví drobných majitelů. Poslední soukromou majitelkou byla paní Voráčková, jíž byl v roce 1948 zabaven.

ZÁMEK

Bývalý zámek, obdélné patrové stavení o rozměrech 24,3 x 16,8 metru, kryla mansardová střecha zakončená věžičkou se zvonem. Fasádu pokrývala sgrafitová omítka tvořená jednoduchými obdélnými šablonami červené barvy, nad některými okny obohacená erby mezi rostlinnými ornamenty. Západní průčelí o sedmi okenních osách mělo uprostřed přízemí dveře, za nimiž se nacházela vstupní síň se schodištěm do patra, chodba a čtveřice místností zaklenutých valenými klenbami s lunetami. V závěru 18. či na počátku 19. století bylo trojtraktové uspořádání změněno, přízemí rozděleno na více prostor a vstup přeložen jižněji. Nově se jím vcházelo přímo na schodiště do patra. Před dveřmi byl postaven malý klasicistní portikus, jehož dva toskánské sloupky nesly kladí s trojúhelným štítkem. Příčky v patře zámku byly také zčásti přestavěny se snahou získat prostory pro dva byty s příslušenstvím, v nichž nechyběly troje kachlová kamna. Jižně od budovy se rozkládala zahrada. Areál dvora obklopovala ohradní zeď zdobená sgrafity, v jejíž jižní části byla umístěna vjezdová brána se sgrafitovými postavami strážců. V roce 1915 došlo k dalším stavebním úpravám lépe přizpůsobujícím objekt správním a obytným účelům. Nadále byl udržován v dobrém stavu, až do nástupu socialistického hospodaření.

Po 2. sv. válce objekt převzal státní statek a do roku 1960 sloužil k ubytování jeho zaměstnanců. Od roku 1961 jej užívalo JZD Vesec, později sloučené s JZD Kostelec. Roku 1958 byl sice zámek zapsán do státního seznamu kulturních památek, ale už v roce 1969 památkáři upozorňují na „zanedbání nejzákladnější běžné údržby a nezájmu uživatele o vše, co nesouvisí s bezprostředním hospodářským užíváním staveb“. Roku 1971 Místní národní výbor Kostelec „pokládá případnou opravu a udržování zámečku za nehospodárné plýtvání finančními prostředky“ a následujícího roku doslovně žádá o zboření objektu. K tomu se připojil i Okresní národní výbor Písek s návrhem na zrušení památkové ochrany, které potvrdilo ministerstvo kultury roku 1976. Arogance komunistických správních a politických orgánů, ale i obecný nezájem rozhodly o zbytečné demolici zámku Slavoňov v lednu roku 1977. Jihočeský region tak přišel o vzácný příklad zachovaného souboru velkého hospodářského dvora s panským sídlem. Pozůstatky budov ve zchátralém stavu dnes čekají na svou druhou šanci. Areál oživují alespoň čápi, hnízdící již několik desetiletí na vysokém cihlovém komíně.

POKLAD V ZANIKLÉ VSI

V jihovýchodním sousedství dvora v poloze „V chmelnici“ nad potokem se zřejmě rozkládala původní středověká ves Slavoňov. Jednu usedlost, tvořenou roubeným domem s kamennou podezdívkou, zaniklou požárem, odhalil roku 1952 archeologický výzkum vyvolaný náhodným nálezem 14 pražských grošů Václava IV. Následně bylo objeveno celkem 446 stříbrných mincí předaných do sbírky milevského muzea spolu s množstvím středověké keramiky. Na jedné minci byly nalezeny stopy textilie, zřejmě zbytek plátěného váčku, v němž byly groše uschovány. K zániku budovy snad došlo během husitských válek. Mince mohly být ukryty pod podlahou domu a svým majitelem již nikdy nebyly vyzvednuty. Existence vsi s pěti osedlými je doložena ještě roku 1540, zanikla nejpozději do poloviny 18. století.

ZANIKLÝ MLÝN S PILOU

Slavoňovský mlýn s pilou na vodní pohon, bývalé čp. 10, stával těsně pod hrází rybníku Pila, zbudovaného na Jickovickém potoce mezi Slavoňovem a Kotýřinou. Poprvé je zmíněn roku 1525 v souvislosti se sporem bratrů Jana a Smila z Hodějova s Václavem Martínkovým ze Slavoňova o nový rybník založený poblíž mlýna. Šlo o nevelké zděné stavení, jak nasvědčují dochované zbytky kamenného zdiva navazujícího přímo na těleso hráze rybníka a zákres v dobových katastrálních mapách. Objekt zanikl zřejmě ve 2. polovině 19. století. Dodnes se louce pod rybníkem a poli na západ k silnici z Kovářova do Kostelce říká „Na mlýnci“.

SOCHA SV. JANA NEPOMUCKÉHO

Za plotem domu čp. 11 stojí barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1730 údajně z dílny F. M. Brokoffa. Původně stávala na druhé straně cesty proti vjezdu do areálu zámku.