Vesec

Název pochází nejspíše z označení malé vsi – vísky, čili „ve vesce“ (ve vísce), z toho vzniklo Vesce později Vesec.

Dosud se uváděla první zmínka o vsi z roku 1260 ve spojitosti s Ratiborem z Vesce. Tento dvořan Markéty Babenberské, manželky krále Přemysla Otakara II., však pocházel z Vestce na Benešovsku. Také další jména z listin 13. a 14. století s přídomkem „z Vesce“ či „z Vestce“ nelze spolehlivě přiřadit k našemu Vesci, neboť míst s tímto názvem je v Čechách mnoho. První bezpečná zpráva je až z roku 1324, kdy Svojše z Kotýřiny předal Vesec svému synovci Martinovi. Ves tehdy zcela jistě patřila ke kotýřinskému statku s tamní tvrzí nejméně do roku 1429, kdy se uvádí držitel Petřík z Kotýřiny. Další prokazatelní majitelé Vesce nejsou známi až do roku 1474, kdy Racek z Kocova a z Horažďovic prodal svůj statek Kotýřinu včetně „vsi Vesce s dvory kmetcími“ Smilovi Hodějovskému z Hodějova. Část Vesce ale patřila též ke Kovářovu, neboť Barbora z Jetřichovic a Kovářova roku 1497 odprodala Janu Hruškovi z Trkova a Janovi z Orlova „ve Vesci dolejší dvůr kmetcí pustý“. Václav Hruška z Trkova potom zapsal roku 1566 do zemských desek ve Vesci také „hořejší dvůr pustý k tomu dvořiště“. Nesprávnou interpretací došlo k mylnému názoru, že ves tvořily dvě části, Horní a Dolní Vesec. Ve skutečnosti se popis týkal jen dvou dvorů – usedlostí (hořejší se nacházela zřejmě na místě čp. 1 nebo 2, dolejší v prostoru čp. 4 nebo 5). Jeden hodějovský díl byl prodán roku 1528 Švamberkům, druhý roku 1542 Dorotě ze Šmolova (manželce Václava Hrušky). Kompletní hruškovský díl poté převzali Švamberkové roku 1589, čímž byl celý Vesec připojen k orlickému panství.

Dosud tradovanou domněnku o existenci tvrze ve Vesci nelze věrohodně doložit. Po celý středověk není o tvrzi k dispozici žádný záznam. Jediná zmínka pochází až z roku 1616, kdy Jan Jiří ze Švamberka zapisuje dluh na „tvrz a ves celou Vesce“. Vzhledem k obrovským dluhům Švamberků a jejich nesnadnému umořování se zdá, že prostě jen nadhodnotili cenu veseckého majetku nebo šlo o chybu písaře, ať už záměrnou či nezáměrnou. Tento názor podporuje i to, že vesnice byla skutečně velmi malá (revizitace berní ruly roku 1677 zaznamenala jen 4 selské a 2 chalupnické usedlosti) a za rezidenční objekt mohl být považován jeden ze dvorů. Každopádně ani v prostoru vsi se nenachází žádné stopy po opevněném sídle.

V 18. a 19. století byl Vesec úzce spojen se slavoňovským dvorem, mnozí obyvatelé tam pracovali a ve Vesci si stavěli nové domy, ves se proto úspěšně rozrůstala.
Z nejstarší zástavby zasluhuje pozornost zejména usedlost čp. 4 patřící v minulosti k nejbohatším ve vsi. Roku 1830 byla jediným kompletně zděným statkem s rozsáhlými pozemky, což mohlo souviset s její přední rolí v bývalé feudální majetkové držbě. Dodnes si uchovala archaický ráz podpořený zděnou hradbou předzahrádky v průčelí. Také usedlost čp. 5 se zděným domem a dochovaným roubeným špýchárkem byla tehdy jistě významnou částí vsi. V usedlosti čp. 1 zůstala zachována mohutná hospodářská budova ze zděné výstavby v 19. století, podobně i dům v sousední usedlosti čp. 2 a dům čp. 7 s fasádami v tradiční formě příznivě dotvářejí prostředí vsi.
Roubená pastouška čp. 3 (sloužící jako příbytek obecních pastýřů, po zrušení společné pastvy dobytka jako bydlení chudých) stávala mezi čp. 1 a čp. 16 na dnešní parcele st. 43, dodnes v katastru vedené jako zbořeniště. Současné čp. 3 je novostavba.

Usedlost čp. 18, vestavěná okolo roku 1837 nešťastně do prostoru návsi, byla později rozdělená silnicí, takže se její hospodářská část, dnešní zbrojnice, ocitla mimo ní.

Kaple sv. Jana Nepomuckého v novorománském slohu se zvoničkou pochází z roku 1858, kamenný kříž před ní je novodobou kopií původního zničeného kříže. Asi 200 metrů jihovýchodně od návsi u bývalé cesty do Pechovy Lhoty stojí hranolová zděná boží muka postavená roku 1898 z podnětu Antonína Zítka z Vesce.
Součástí Vesce bylo i několik historických samot: Bývalé čp. 10, zaniklý slavoňovský mlýn s pilou stával pod hrází rybníka Pila (dnešní čp. 10 jihozápadně od vsi je novým rekreačním domem postaveným v místě zaniklých hospodářských budov – drůbežárny bývalého JZD). Dům čp. 11 poblíž Slavoňova byl bečvárnou (kde se vyráběly sudy pro slavoňovský pivovar), ale také hostincem pro zaměstnance dvora. Samota čp. 12 sloužila jako pazderna (ke zpracování textilního lnu či konopí, jehož odpadem bylo snadno hořlavé pazdeří, proto se pazderny stavěly dál od vesnic).

STOJÍCÍ KÁMEN

Mohutný soliterní žulový kámen přirozeného původu podobající se vztyčenému pravěkému menhiru stojí na louce vpravo od cesty z Vesce do Kovářova. Vzájemná symbióza se sousedním stromem ve volném nenarušeném prostoru tvoří mimořádně hodnotný a esteticky významný krajinotvorný prvek.
 

ZANIKLÝ RYBNÍK A BAŽANTNICE

Asi 0,5 km východně od Vesce směrem ke Kovářovu se v mělké pramenné pánvi rozkládal Hruškovský rybník, založený podle svého jména pravděpodobně v 16. století, zachycený ještě na mapě orlického panství z let 1803–1816. Zanikl nedlouho poté. Na jeho místě byly vysazeny keře a stromy, vytvořeny remízky mezi cestami a založena schwarzenberská bažantnice zachycená na mapě dvora Kovářova z roku 1829. Po jejím zrušení vlivem první pozemkové reformy byla půda rozdělena mezi malé hospodáře.

KAMENNÁ MEZ

Severovýchodně od jádra vsi v sousedství čp. 33 podél polní cesty odbočující k severu ze silnice z Vesce do Kovářova se nachází tarasní mezní zídka délky cca 60 metrů pracně zbudovaná neznámo kdy z velkých žulových balvanů zapuštěných nastojato do země. Součástí tarasu je i litinový křížek stojící při odbočce. Útvar je spolu se zanikající polní cestou mimořádně hodnotným a esteticky významným krajinotvorným prvkem, jedním z posledních takto dochovaných kamenných tarasů, dříve typických pro zdejší krajinu.