Kovářovská hůrka

Na dnes lesnatém vrchu s nadmořskou výškou 536 metrů se ještě v roce 1830 rozkládaly pastviny na schwarzenberských loukách (s pomístním názvem „Za trávníky“). Po převzetí obcí byla Hůrka zalesněna a ve 30. letech 20. století upravena jako výletní místo. Plán vybudovat na západním svahu v letech 1947–49 fotbalové hřiště vyvolal náročné terénní úpravy včetně odlámání skalních výchozů, které značně změnily přirozenou podobu návrší. Geologicky je tvořené magmatickým porfyrickým amfibol-biotitickým granitem (typu Čertovo břemeno), horninou vyvřelou z hlubin země v prvohorách. Dochovaly se zde balvany zajímavých tvarů, někdy se skalními miskami s odtokovými žlábky.

Cennou kulturní památkou je zdejší židovský hřbitov založený v 1. polovině 19. století na jihovýchodním úbočí Hůrky pro osoby židovského vyznání z Kovářova a okolí. Tyto „domy hrobů“ se obvykle zřizovaly mimo intravilán obcí často v odlehlejších místech krajiny. Důvodem bylo především společenské vydělení židovské menšiny, ale i potřeba symbolického oddělení od světa živých. Podle pravidel musel být areál hřbitova ohraničen zdí nebo plotem, rituálně posvěcen a zachován navždy, neboť židovské náboženské právo zakazuje rušení a přemisťování hrobů. Nesmělo se zde jíst a pít či vstupovat se zvířaty. Pohřbívalo se v hustých řadách, náhrobky měly podobu kamenné stély s židovskou symbolikou. Nápisy na náhrobcích byly psány hebrejsky, od poloviny 19. století dvojjazyčně hebrejsko-německy či hebrejsko-česky, ve 20. století někdy jen německy či česky. Charakter židovských hřbitovů v české krajině spojuje úcta k tradici, prostota a přirozené splynutí s okolím. Odráží se v nich dlouhá a mnohdy tragická historie židovského obyvatelstva na našem území. Osamocená poloha přispívá k jejich zvláštní atmosféře.

Kovářovský hřbitov je dnes ukrytý v lese, ohrazený zdí se vstupní branou na jihozápadní straně. Z márnice/vozovny se zachovalo pouze torzo v severozápadním rohu. Zde byl také původní vchod, do nějž ústila nepohodlná cesta nahrazená novou vedenou jižněji. Hřbitov je zaplněn jen asi z jedné čtvrtiny a obsahuje okolo 120 náhrobních kamenů od doby založení do roku 1946. Židovská komunita v Kovářově a okolí čítala roku 1873 asi 50 osob, v roce 1930 jen 15 osob. Byli mezi nimi obchodníci, učitel, řezník, pekař či obuvník. Synagoga se nacházela v Kovářově čp. 39. V roce 1942 byli židovští občané zbaveni majetku a odvezeni do koncentračních táborů. Po válce se vrátila pouze jediná Karolína Allinová (manželka hokynáře a pekaře Filipa Alliny z čp. 44), která byla pohřbena jako poslední na tomto hřbitově. V období totality byl hřbitov ponechán osudu a vandalismu. Dnes je alespoň udržován v dochovaném stavu a patří včetně přístupové cesty Židovské obci v Praze.

KRAJÍCŮV MLÝN

Asi 400 m severně odtud se pod hrází rybníka Krajíc nachází citlivě opravený patrový zděný mlýn s vodním kolem. První zpráva o „mlýnu pod Hostínem“ pochází již z roku 1595, kdy jej koupil Petr mlynář (zvaný Petříček) za 50 kop grošů. Roku 1605 ho prodal mlynáři Janu Tupému řečenému Krajíc. Krajícové mlýn drželi do roku 1715, poté se mlynáři střídali, až od roku 1834 na něm začal hospodařit rodu Dolistů. Vodní kolo na vrchní vodu o průměru 4,5 m bylo obnoveno roku 2013 sekerníkem Františkem Mikyškou z Kojetína.

KNĚŽSKÝ

Zajímavý skalní útvar zdvíhající se severně nad Kněžským rybníkem mezi Kovářovem a Radvánovem, asi 300 m západně od Krajícova mlýna. Je součástí geologicky unikátního území zahrnujícího podstatnou část Kovářovska tvořeného magmatickým granitem, horninou vyvřelou z hlubin země v prvohorách. Nad rybníkem Kněžský se nacházel další již zaniklý rybník Močický.