Zlučín

Poprvé se existence tohoto sídla zmiňuje roku 1319 ve spojení s Hrdoněm ze Zlučína (Hyrdon de Zluczyna), který zřejmě obýval vladycký dvorec. Roku 1550 držel svobodnický dvůr Matěj Mašek, od roku 1557 rod Suchopalů, roku 1672 svobodník Martin Lukáš. „Urozený a statečný rytíř Adrian Hendrych Weitmiller, pán na Zlučíně“, je zmíněn roku 1715. Poplužní dvůr získali roku 1719 Schwarzenbergové.

Původní středověký dvorec i novověký hospodářský dvůr se rozkládal na návrší v místě usedlostí čp. 17, čp. 36 a zahradách na protější straně dnešní silnice. Na plánu dvora Zlučína z roku 1785 je ještě zakreslen osamoceně stojící celek budov dvora, zatímco mapa pronájmu polností dvora Zlučína z roku 1805 již zobrazuje severně a jižně navazující pravidelnou řadu 12 zděných domů uspořádaných jednostranně kolmo k podélně probíhající nové komunikaci. Zajímavá půdorysná skladba je výsledkem nového klasicistního založení na konceptu sociálně stejně postavených osadníků, s důrazem na symetrii a jednotný ráz usedlostí. Podnětem bylo zrušení nerentabilního vrchnostenského dvora a efektivnější pronájem dominikální půdy novým hospodářům. Osada byla pojmenována Friedrichsdorf (Bedřichov) na počest Friedricha Karla Schwarzenberga (1800–1870), pozdějšího slavného vojevůdce válčícího na mnoha bojištích Evropy, jenž získal přízvisko „poslední lancknecht“ a který o svém dobrodružném životě zanechal obsáhlé zápisky.

Části původních budov dvora jsou dosud zachovány ve zdivu domů čp. 17 a 36, zbytek byl rozebrán a zřejmě použit k nové výstavbě. Kaplička z 2. poloviny 19. století stojí na bývalé křižovatce cest, na níž navazovala zaniklá cesta do Radvánova.

Zajímavostí je nerealizovaný plán z roku 1802 s návrhem odlišného uspořádání nové osady, se dvěma řadami celkem 21 domů situovanými západně a východně od centrálně ležícího dvora. Podle popisků na plánu měly být domy určeny pro dřevorubce a na místě zaniklé středověké usedlosti u staré cesty do Radvánova, zvané Židovna, měl být vystavěn hostinec.

Zlučín je ojediněle zachovaným urbanistickým celkem, zasluhujícím větší pozornost a ochranu, zejména před dostavbami nerespektujícími původní charakter vsi.

Kámen s miskou

Na návrší zvaném Couty asi 330 metrů západně od kaple ve Zlučíně leží rozměrný balvan s velkou skalní miskou. Dříve je lidé považovali za obětní kameny, ale misky vznikaly přirozeně dlouhodobou erozní činností.

Kříž s hadem a lebkou

V poli u rybníčku při zaniklé cestě ze Zlučína do Předbořic stojí osamoceně neobvyklý litinový kříž, ve spodní části ovinutý hadem s hlavou opřenou o lebku se zkříženými hnáty. Lebka v křesťanské symbolice znamená Adamovu lebku (tedy lebku prvního člověka) a je odkazem na legendu, podle níž byl kříž s ukřižovaným Kristem postaven nad hrobem Adamovým a krev umučeného Krista stekla na Adamovu lebku. Tím byl odčiněn prvotní hřích člověka (proto také symbolika hada). Označení Golgota v aramejštině také znamenalo lebka. Poblíž se nacházejí samoty čp. 36 a 43 (již na katastru Zahořany), oboje se vzácně zachovalými poloroubenými domy z 2. poloviny 19. století.