Kovářov

Kovářovsko sestává ze 17 osad s 1500 obyvateli a zaujímá plochu 50 km2 na rozhraní jižních a středních Čech. Příjemnou členitou krajinu tvoří množství pahorků, lesních porostů, luk a rybníků, jakož i geologicky pozoruhodné žulové skalní útvary a balvany rozmanitých tvarů. Neméně malebná jsou i malá vesnická sídla se zachovalou lidovou architekturou a nebývalé množství drobných sakrálních památek.

Přirozeným centrem regionu je odpradávna ves Kovářov. Místo ve výhodné vyvýšené poloze u bývalého prameniště bylo jistě osídleno již v pravěku (jak dokládá nález sekerky ze střední doby bronzové). Kolem tohoto životně důležitého zdroje vody (jehož význam potvrdila i mnohem později instalace barokní sochy sv. Jana Nepomuckého, patrona vod) se ves, tvořená rozptýlenými usedlostmi, postupně rozrůstala na neuspořádaném půdorysu, což svědčí o jejím značném stáří.

Důvody vzniku vsi a specifického pojmenování nelze jednoznačně vysvětlit. Obvykle se usuzuje na zaměstnání obyvatel, tedy kovářů, jejichž soustředění souviselo s trasou dálkových stezek podél toku Vltavy a s poskytováním kovářských služeb pocestným.

Mohlo by se jednat o tzv. služebnou osadu specializovaných řemeslníků příslušnou k údajnému mocenskému centru Vltavského kraje v 10. a 11. století, přemyslovskému hradišti u Kozárovic (a strážnímu bodu na pravém břehu Vltavy, hradišti Žíkovec u Voltýřova). U Voltýřova byl i zdroj železné rudy. Nabízí se podobnost se založením polského sídla Kowary roku 1158 v souvislosti s těžbou a zpracováním železa.

V raném středověku se dosud svobodná osada dostává pod vliv přemyslovské moci. Je možné, že z popudu knížete přichází velmož z okruhu knížecích družiníků, jména Kovář, který toto území obdržel za věrné služby, a zbudoval si na návrší své dominantní sídlo (velmožský dvorec). Jeho nutnou součástí byla i hospodářská jednotka (tedy dvůr Kovářův či Kovářovo, psáno Cowaruov).

Další majitel dvorce pod vlivem upevňování křesťanství založil v sousedství první svatostánek, předchůdce dnešního kostela. To už mohl být – z tzv. vletické listiny vydané Vítkem z Prčice roku 1220 první jménem známý držitel Budilaus (Budislav) de Cowarov.

Ve vsi se přesto udrželo několik osobně svobodných majitelů největších statků. Z nich se vyvinuly tzv. svobodnické dvory, později zaznamenané pod jmény Maršovský, Melicharovský, Mnichovský a Brusovský. Jejich lokalizace je ovšem nesnadná. Následujícím vývojem byly i ony zbavené svobodství a přeměněné na poddanské statky již podřízené feudálním či církevním majitelům částí Kovářova (z nich je pro 14. a 15. století známo asi 10 jmen). K těmto dvorům náležely jednotky poddaných s vlastními menšími hospodářstvími.

Velmožský rezidenční dvorec mezitím nahradila gotická tvrz chráněná příkopovým opevněním, jak naznačuje zákres polokruhového útvaru jihozápadně od kostela na mapě z roku 1803 (na zahradě čp. 46 je dodnes zřetelná terénní vyvýšenina vymezená mělkou depresí). Součástí tvrze byl poplužní dvůr a raně goticky vystavěný kostel Všech svatých.

V letech 1497 až 1589 držel Kovářov podnikavý rod Hrušků z Trkova, kterým se podařilo získat do svého vlastnictví celou ves. Za nich se Kovářov rozrůstal, došlo k založení rybníků a mlýnů, stará gotická tvrz s dvorem byla renesančně přestavěna a došlo k vybudování i druhé renesanční tvrze zvané Nový Kovářov (pozdější fara). Tím se Kovářov řadí k nemnoha vsím s dodnes stojícími pozůstatky dvou panských sídel. Pravděpodobná podoba starší tvrze je zobrazena na mapě orlického panství z roku 1708. Podle této cenné kresby lze usuzovat na čtverhranné stavení s nádvořím uvnitř dispozice.

Od Hrušků z Trkova získali Kovářov v roce 1590 Jan Šturm z Hiršfeldu a Silvestr Mlazovský. Poté je zakoupil Jindřich Čechočovský se svou manželkou Dorotou a roku 1592 ovdovělá Dorota Čechočovská prodala majetek Janu Jiřímu ze Švamberka.

Podle urbáře orlického panství měl Kovářov v roce 1598 jen 15 usedlostí.

Stará tvrz byla zřejmě po roce 1592, kdy se Kovářov stal natrvalo součástí orlického panství, přestavěna k utilitárnímu využití v rámci hospodářského dvora a zčásti zbořena či rozebrána na stavební materiál. V 18. století ke dvoru patřil i panský dům – později škola (čp. 22), dům ovčáka (čp. 23), panská hospoda (čp. 30) a ovčín pro 400 ovcí (na místě čp. 122 a 127). V první polovině 19. století byly polnosti dvora rozparcelovány, budovy dvora rozděleny na několik domů a zbylé plochy zastavěny dalšími (čp. 43–53). Mapa Kovářova z roku 1830 zobrazuje již přestavěný areál dvora a převažující dřevěnou roubenou zástavbu vsi (vybarvenou žlutě). V té době Kovářov sestával z 31 čísel popisných.

Jedním z dosud stojících objektů tvrze je patrně stavení čp. 46, které vybíhá severozápadním směrem z protáhlého křídla někdejšího hospodářského dvora. Nejlépe dochovanou částí tvrze je stavení čp. 25 navazující na hřbitovní zeď kolem kostela, podepřené mohutnými kamennými opěráky a kryté strmou střechou, se zachovalou bránou do bývalého dvora. Před přestavbou na obytný dům sloužilo jako sýpka. Zajímavostí je domovní znamení nad vchodem, štukový reliéf podobný ledňáčku v točenici, symbolu českého krále Václava IV.

Tvrz Nový Kovářov (fara)

Bývalou renesanční tvrz Nový Kovářov zbudoval na skalnatém návrší ve východní části obce někdy kolem poloviny 16. století jako své sídlo Jan Hruška z Trkova. Na barokní faru byla přestavěna zřejmě kolem roku 1675 a upravena pozdně barokně v letech 1739–1740. Tvoří ji rozložitá hranolovitá podsklepená stavba na čtvercovém půdorysu asi 15 x 15 m, s plasticky zdobenou fasádou, krytá mansardovou střechou. V horním patře je místnost s ornamentální malbou na omítce z roku 1763 a rokoková kachlová kamna.

Tvrz, později fara, s hospodářským dvorem, ovocnou zahradou a rybníkem stávaly v obci izolovaně a celek působil dominantně a malebně. Proluka byla v roce 1967 necitlivě zastavěna rozsáhlým objektem kulturního domu.

Kalvárie

V sousedství fary nechal postavit roku 1732 zdejší farář Jan Šimon Diviš sousoší Kalvárie. Kalvárie je zpodobněním Golgoty, místa, kde byl ukřižován Ježíš Kristus (název Golgota v aramejštině znamená lebka a latinský překlad zní Calvariae Locus, tedy počeštěně Kalvárie). Na skalnatém pahorku na kamenné podezdívce půdorysu lodi se zdvihá plošina obehnaná balustrádou, přístup umožňuje kamenné schodiště. Uprostřed stojí žulový kříž z roku 1925 s litinovým Kristem, po stranách pískovcové sochy Panny Marie Bolestné a sv. Jana Evangelisty v životní velikosti. Sochy jsou barokní, pocházející ze staršího celku, údajně dílo F. M. Brokoffa. Ostatní části kompozice jsou mladší.

Kostel Všech svatých

V jádru raně gotický jednolodní kostel Všech svatých pocházející z druhé poloviny 13. století měl možná staršího předchůdce. Svědčí o tom jižní vstupní portál sestavený z pozdně románských prvků ze zaniklého objektu. Součástí gotické stavby byla i kostelní věž, což dosvědčuje charakter kamenného zdiva v přízemí (a vyobrazení kostela na mapě orlického panství z roku 1708, tedy ještě před barokními úpravami). Horní část věže původně ukončovala dřevěná nástavba pro zvony, která byla roku 1712 nahrazena cihelným zdivem. Ve věži se nachází zvon Maria z roku 1548.

Pozoruhodná klenba presbyteria má nepravidelné uspořádání a do jejího zdiva jsou vloženy keramické ozvučnicové nádoby, které sloužily ke zlepšení akustiky v interiéru kostela. Jejich výskyt je velmi vzácný, v Čechách se nacházejí jen asi na deseti místech. Kostel je obklopen používaným hřbitovem s márnicí, ohraničený ohradní zdí s výstavnou vstupní bránou.

Sv. Jan Nepomucký

V místě bývalého prameniště – nejstaršího zdroje vody, poblíž kostela Všech svatých a brány do bývalé tvrze a hospodářského dvora, se nachází socha sv. Jana Nepomuckého, hodnotná barokní plastika zhotovená roku 1722 z podnětu zdejšího faráře Jana Šimona Diviše. Kamenný podstavec s datací 1722, s monogramy a nápisy, je ohraničen kamennou čtvercovou balustrádou.