Radvánov

První písemná zmínka o „ville Radwanow“ v urbáři Břevnovského kláštera pochází až z roku 1406, kdy ji benediktini vlastnili prostřednictvím svého proboštství v Kostelci nad Vltavou. Radvánovští tehdy měli pomáhat s dopravou dříví k plavení po Vltavě. Název vsi pochází patrně od zakladatele jménem Radvan, čili ves lidí Radvanových. K založení ale došlo mnohem dříve než uvádějí prameny, vzhledem k okrouhlému půdorysu vesnice a původně radiálnímu uspořádání polností.

Tento jednoduchý zakládací systém vycházel z raně středověké tradice s těžištěm užití na počátku vrcholně středověkého kolonizačního úsilí ve 13. století. Jeho hlavní výhodou byla přímá návaznost polních pruhů na domovní parcely. Plužina paprskovitě vycházela od jednotlivých usedlostí řazených do kruhu a vějířovitě se rozšiřovala do okolí. Tomuto uspořádání odpovídá zápis v Berní rule (soupisu daňových povinností) z roku 1654, uvádějící v Radvánově 7 sedláků, 1 chalupníka a 2 pustá stavení, celkem 10 usedlostí tvořících nejstarší zástavbu vsi, rozeznatelnou ještě na mapách tzv. stabilního katastru z roku 1830. Radiální soustava pozemků je dodnes zachována na východní straně katastru. Na Kovářovsku jde o ojedinělý doklad velmi starobylého typu vesnice.

Vlivem následného rozrůstání počtu usedlostí docházelo k přestavbě půdorysu a plužin na sice komplikovanější, ale pro osadníky spravedlivější tzv. úsekový systém. Pole už nenáležely jen usedlostem před nimi, nýbrž byly rovnoměrně rozděleny na paralelní pruhy pro všechny hospodáře ve vesnici se snahou zajistit stejné podmínky pro zemědělské hospodaření a tím i rovné povinnosti vůči vrchnosti.

Radvánov patřil břevnovskému klášteru do počátku husitských válek. Poté byl spolu s kosteleckým majetkem násilně připojen ke zvíkovskému panství Rožmberků. Roku 1437 ale císař Zikmund přikázal Rožmberkovi, aby skončil s nelegální držbou a za věrnost předal klášterní statky do zástavy Zmrzlíkům ze Svojšína. Zmrzlíkové pak roku 1514 prodali zástavu Švamberkům, kteří ji roku 1534 po dohodě s břevnovským klášterem vyplatili. Tím se i Radvánov stal součástí orlického panství.

Návesní kaple Panny Marie Růžencové byla postavena v historizujícím stylu roku 1913. Naproti kapli před domem čp. 6 stojí žulový Ptáčkův kříž z roku 1906.

Západně od vsi se nacházejí dvě historické samoty, čp. 10 a čp. 16. První bývala kovárnou a druhá pazdernou (sloužící ke zpracování textilního lnu či konopí, jehož odpadem bylo snadno hořlavé pazdeří). Další kovárna existovala přímo ve vsi v již zaniklém domě čp. 13, bývalé obecní pastoušce, stávající mezi čp. 12 a silnicí (pastouška původně sloužila jako příbytek obecních pastýřů, po zrušení společné pastvy dobytka byla poskytována k bydlení obecních chudých).

Před vybudováním silnice II/102 vedla původní cesta do Zlučína z radvánovské návsi mezi usedlostmi čp. 8 a čp. 32. Pokračovala kolem Hřebejkova kříže a rybníku Židovna ke zlučínské kapličce.
Ves si dodnes uchovala tradiční ráz bez vážnějších novodobých znehodnocujících zásahů, což neplatí o velkokapacitním kravíně postaveném v nevhodném měřítku v její bezprostřední blízkosti.

ZANIKLÁ USEDLOST ŽIDOVNA

Asi 400 m severně od Radvánova, v prameništi nad zaniklým rybníkem Židovna poblíž Hřebejkova kříže u bývalé staré cesty z Radvánova do Zlučína, stávala zřejmě na konci 15. století a v 16. století hospodářská usedlost na samotě. Dokládají to nálezy v podobě zlomků keramických nádob, brousků, strusky, zvířecích kostí a skleněného korálku, uložené v Prácheňském muzeu v Písku.

Podle nerealizovaného záměru z roku 1802 měl být na tomto místě, nepochybně se znalostí bývalé situace, vystavěn hostinec jako součást plánované dřevorubecké osady u dvora Zlučína.

VIKLAN

Na návrší zvaném Betlém asi 1 km jihozápadně od Radvánova se nachází zajímavý přírodní výtvor, nepravý žulový viklan, tvarem připomínající žábu. Viklan je rozměrný balvan dotýkající se jen malou částí svého povrchu skalnatého podloží. Pravé viklany lze s vynaložením určité síly rozkývat, nepravé nikoliv. Utváření balvanů do podoby viklanů je výsledkem selektivního zvětrávání hornin. Jde o nejodolnější jádra původního horninového masívu, kdy okolní zvětralý materiál byl během milionů let postupně odstraněn působením eroze. Geologicky jde o útvary tvořené magmatickým porfyrickým amfibol-biotitickým granitem (typu Čertovo břemeno), horninou středočeského plutonu, pocházející z prvohor.

ZANIKLÁ HÁJOVNA ČAPEK

Zhruba 1 km severozápadně od viklanu (po žluté turistické značce) stávala schwarzenberská hájovna Čapek (na katastru Žebrákov čp. 9). Zanikla na počátku 60. let 20. století. Nepatrné pozůstatky dnes zarůstají lesem.